Individuální sezení
Metoda
Člověk je natolik rozsáhlým a úplným duševním a fyzickým celkem, že může být zrcadlen, veden a hojen zase jen celkem odpovídajícího rozsahu, tedy člověkem. Všechny metody, které v rámci terapie používáme, jsou v podstatě mostem od příliš úzkého vědomého spojení s tímto celkem ke spojení širšímu. Čím více je terapeut zaceleným člověkem, tím méně má jeho práce povahu technicky popsatelné metody. Přesto se normálnímu a průměrnému pozorovateli jeho práce zvenčí bude jevit jako strategické a řadou dílčích metod a technik prostoupené jednání.
Terapeutické metody a techniky slouží na první pohled k tomu, aby nějak rozšířily či proměnily způsoby, jakými spolu jako lidé komunikujeme nebo jakými spolu jako lidé navzájem zacházíme. V rámci terapeutických přístupů terapeut s klientem zachází vždy nějak jinak, než je to obvyklé. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by terapeut pro hojení duše o nic lepším partnerem než například kamarádka, rodič, přítel nebo náhodný kolemjdoucí. Nicméně důvodem, proč vůbec nějakou terapii potřebujeme, není ono terapeutické "jinak" v zacházení a komunikaci, ale ono všudypřítomné a nepozorované "obvyklé". V naší kultuře, v kolektivním vědomí naší kultury (pokud použiji Jungovu terminologii) prakticky a intenzivně působí značně omezující obraz člověka, určující ono "obvyklé". Terapeutický rámec je sám o sobě neobvyklý. A tak celkem přirozeně unese i onu neobvyklou komunikaci a neobvyklé zacházení. Kdybychom nebyli vydáni napospas této vlastní neúplnosti, kdyby obvyklý člověk nebyl natolik omezený, terapie jako taková by opravdu třeba nebyla. Nicméně takový stav je stále nanejvýš obrazem kulturně i historicky velmi vzdálené budoucnosti.
Cílem každé terapie je účinně uvolnit a otevřít příliš svazující rámec "obvyklého", ve kterém je člověk uzavřen. Díky němu je pak omezena jeho schopnost vyrovnat se s nároky současného života nebo s událostmi života minulého. Na druhé straně obvyklého, které už každý člověk zná, stojí právě nevědomí. Nevědomí je vždy mnohem širší než cokoli obvyklého a vždy přesahuje všechna myslitelná omezení. Sahá dokonce daleko za hranice fantazie. Tedy tím, kdo se v rámci celku člověka stará o rozšíření a růst, nutné k léčení a vývoji, je právě nevědomí.
Jako terapeut se v průběhu sezení stávám mluvčím klientova nevědomí. Při sezení tak zažijete živý kontakt s tou částí sebe sama, o které normálně nevíte, která vám chybí. Já, jako terapeut, se stávám právě takovým, jakého mě vaše vědomí neočekává. Reaguje často právě jinak, než jak jste zvyklí. Tím přestávám být protihráčem nevědomých či reflektovaných her, ve kterých se stále točíte bez východiska. Tak se otevře kruh omezení a přichází změna. Právě tomuto přístupu říkám dialog s nevědomím.
Následující tři odkazy vedou k textům, které jsem napsal pro starší verzi těchto internetových stránek. Texty popisují tři konkrétní metody, které jsem několik let systematicky používal, a ze kterých pochází řada dílčích technik a postupů, které i nadále používám. Ve všech těchto metodách jsem prošel terapeutickým výcvikem:
|
